Vypadá to, že na prázdniny jsem odešla nejen já, ale i můj blog.
Opak je ale pravdou - já téměř stále tvrdnu doma a blogís smutně čeká,
až do něj něco napíšu. Bohužel, já stále nemám buď čas, nebo náladu.
Tedy spíše mi chybí ta nálada, naž čas. Jedno ale jisté je. Stalo se
tolik věcí, co bych sem chtěla napsat, ale stejně to nejspíš vyjde zase
na 20 odstavců, protože si na půlku věcí buď nevzpomenu, nebo o hodně
hůř, než kdybych to psala častěji.
Tak projíždím kalendář, koukám, že jsem sem nepsala 3 týdny, když nepočítám technické články o blogu a překopírování rozhovoru od kámošky.
Vzhledem k tomu, že mám v kalendáři jen jedinou důležitou událost,
návštěvu (druhou v pořadí) Hanky Fifkové, a sama si bohužel nepamatuju
vůbec nic (kdybyste měli někdo v tomhle ohledu nějaké tipy, jak bych
mohla zlepšit svou paměť, moc ráda je uvítám, potřebovala bych to a moc,
takže neváhejte napsat, klidně do komentářů), takže jsem se dala do
čtení historie komunikace na Skypu. Musím říct, že ukládání historie je
užitečná (a pro mě až životně důležitá) věc, díky které tu budete mít
vcelku ucelený článek (snad xD), protože si vzpomenu na daleko více
věcí.
Tak čím začít? Asi tak jak to mám v
historii. Nevím, jestli by vás zajímalo, že jsem si opravila nový flash
disk (A-data, 8 GB), na kterém se mi ztrácela data, a to tak, že jsem ho
pár hodin formátovala normálně ve Windows, a od té doby chodí. Byl to
jeden formát, ale úplný, ne rychlý. Ne že by se to hodilo do tématu
tohoto blogu, ale plyne z toho poučení: Když vám bude blbnout nový flash
disk, zkuste ho naformátovat. :-)
... Po necelých 3 hodinách čtení historie Skypu, přičemž jsem přečetla necelou polovinu komunikace za poslední 3 týdny...
Nenašla
jsem něco, co by stálo za to sem napsat, a dál mě číst nebaví. Asi
napíšu jen návštěvu Hanky a to bude vše. Tady vidíte jeden z důvodů,
proč se mi do psaní blogu nechtělo.
Vyrazila jsem do Prahy jako tradičně, ráno vlakem. (To je snad jasné ne? Nevím, proč to píšu...) Po příjezdu do Prahy jsem měla ještě hodinu čas, takže jsem nasedla na metro (ty SMS jízdenky jsou úžasná věc) a jela si do Fénixe koupit jedno dříve vyhlídnuté tričko, které jsem od té doby nemohla pustit z hlavy! :-)
Řekla
jsem si, že zkusím k Hance trefit ze stanice metra Florenc, abych
nemusela jezdit až zpátky na Hlavní nádraží. Ale když jsem vylezla z
metra a chvíli se rozhlížela, který bude asi ten správný směr, vzdala
jsem to, protože bez mobilních Google map
(nebo jakýchkoliv jiných) jsem neměla moc šancí trefit ten správný
směr. Ani kompas jsem neměla... :-D Takže jsem se vrátila tam, odkud k
Hance už bezpečně trefím. Na Hlavní nádraží.
Chvíli
jsme s Hankou probíraly životopis, který jsem ji poslala. Řeč došla
mimo jiné na to, když bych si měnila jméno chvíli po nástupu do nové
školy, že byto bylo takové dost komplikované. A zbytečně - prý mi může
dát doporučení na změnu jména už teď! :-) Tak jsem byla docela dost
ráda. Jinak mi dala číslo na endokrinologii, kde jsem se (tradičně po
několikátém, tady asi čtvrtém pokusu) objednala, teda bohužel až na
prosinec. :(
Jako vždycky (i když toto byla
zatím moje druhá návštěva u Hanky) jsem odcházela optimisticky naladěná,
i když mi to zas moc dlouho poté nevydrželo.
Tady
ve psaní článku dnes končím. Nečekejte 20 odstavců, už jen proto, že
pochybuju, že to někoho vyloženě baví číst. A hlavně mě poslední dobou
vůbec nebaví psát. Nevím, jestli se mi autorské (a celkově životní)
nadšení někdy vrátí. Uvidíme.
Annia | 
Cist nas to bavi, ale divim se tomu terminu u Weisse. To je silene. To abych se uz take objednala na kontrolu.